Den, kdy to všechno začalo

17. dubna 2008 v 19:06 | Marty |  ♥ LOVE story
(Příběh vypráví Amanda, která je už delší dobu s Josem, kterého strašně miluje, ale potom se zamiluje ještě do Alejandra, kterého zná už delší dobu a byl to až do současnosti její a Joseho kamarád. Dále se v příběhu objevují postavy jako Amandina nejlepší kamarádka Catalina a její přítel Jorje. Dále společný přítel Felipe a další postavy. Postupně se v příběhu budou objevovat další a další lidé, kteří budou zasahovat do vztahů hlavních hrdinů.)
Den, kdy to všechno začalo
Bylo pondělí 19:00 hodin. Přijelo pro mě taxi se sympatickým řidičem, který mě odvezl k přístavu, kde kotvila Alejandrova obrovská nádherná jachta Samira. Vystoupila jsem a první koho jsem uviděla byl právě Alejandro. Šel mi naproti. Políbil mě na tvář a řekl: "Vítám tě tady. Jsem rád, že jsi přišla." Šli jsme na palubu, kde už se všichni vesele bavili. Když jsem přišla k baru, uviděla jsem Joseho, mého přítele. Přistoupil ke mně, dlouze mě políbil a sedl si vedle mě. Popíjeli jsme a povídali si. Za chvíli se objevila má dlouholetá a úžasná kamarádka Catalina se svým přítelem Jorjem. Sedli si spolu tři stoly od nás. Šla jsem je pozdravit. "Vy jste ale páreček. Ohromně se k sobě hodíte. Opravdu, moc vám to spolu sluší.", řekla jsem a povzdechla si. Catalina, aby mě potěšila, řekla: "Však ty a Jose jste také moc hezký pár." "A sluší vám to spolu ještě mnohem víc, než nám.", dodal Jorje.
"Kdyby jen to.", pomyslela jsem si. Na chvíli jsme se posadila k jejich stolu a povídali jsme si. Za chvíli přišel Jose jestli nejdu nahoru. Šli jsme tedy ven, kde bylo opravdu nádherně. Sedla jsem si na zábradlí a Jose si stoupl naproti. Objal mě a tiše řekl: "Miluji tě!" Chvíli bylo ticho a pak jsem to samé řekla i já jemu. Něžně mě pohladil po vlasech a poté mě začal pomalu líbat. Najednou mě ze zasněné krásné chvíle vyrušily zvuky něčí chůze. Otevřela jsem oči a uviděla Alejandro. Okamžitě jsme přestala. Jose se na mě tázavě podíval a zeptal se: "Co se děje?" "Miluji tě!", vysoukala jsem ze sebe. Cítila jsem lehké mrazení v zádech a měla jsme takový divný pocit. Seskočila jsem ze zábradlí a objala jsme ho. Cítila jsem jak mi srdce bije rychleji a rychleji a něco uvnitř mi říkalo, že bych měla jít za Alejandrem.
Navrhla jsme Josemu, abychom šli do podpalubí za Catalinou a Jorjem. Když jsme sešli dolů, propletli jsme se mezi tančícími hosty až ke stolu, kde seděli.
Catalina viděla, že nejsem zrovna ve své kůži a navrhla Josemu a Jorjemu, aby si šli zahrát kulečník, a tudíž abychom si spolu mohly my dvě v klidu promluvit. Oba souhlasili.
Sedla jsem si ke Catalině. Začala se mě vyptávat, co mě trápí, že prý na mně pozná, když není něco jak má být. "Já… Jose… Alejandro.. no prostě…", dostala jsme ze sebe nesrozumitelnou větu. Catalina zaměřila očima ke kulečníku a zeptala se: "Ty nevíš, který je ten pravý." "Ano, přesně tak to je. I když nerada, musím to přiznat. Jednoho vidím smutného a láme mi to srdce, druhý je zas šťastný, ale já nemůžu být šťastná s ním, i když bych moc chtěla. Celou dobu o tom přemýšlím a docházím stále ke stejnému závěru." "K jakému.", podívala se na měn upřeně. "Asi je miluji oba. Já vím, zní to hloupě, ale nemůžu si pomoct.", řekla jsem skleslým hlasem.
Mezitím už se ke stolu vraceli Jose s Jorjem. Když přišli, požádali nás, jestli bychom si s nimi nechtěli jít zatančit. Když jsem viděla jak je Catalina v Jorjeho náručí šťastná, tiše jsem jí záviděla. "Kolikrát v životě se člověk vyskytne v tam prekérní situaci jako já?", pomyslela jsem si. Oproti mně Jose vypadal velmi šťastně. Kdyby nás někdo viděl jak tančíme v objetí jeden druhého a k tomu hraje nádherná romantická hudba, musel by si snad myslet: "To je nejšťastnější pár na světě." Jenže ten někdo necítí to co já. Tu hroznou úzkost v srdci. Cítila jsem se jako v kleci.
V Joseho objetí s hlavou plnou myšlenek, opřenou o jeho rameno jsem se rozhlížela kolem sebe. Najednou jsem uviděla jeho - Alejandra. Letmo se na nás podíval a odešel po schodech ven. "Promiň!", šeptla jsem Josemu do ucha a běžela za ním. Jose tam zůstal stát a dlouho se zamnou nechápavě díval. Neměl ani malinké tušení o tom, co se děje. I Catalina se dívala, jak se vzdaluji. Na rozdíl od Joseho měla alespoň tušení co se děje.
Vyběhla jsme po schodech ven, ale Alejandra jsme nikde neviděla. Šla jsem tedy na záď, abych mohla být alespoň chvíli sama. Když jsem tam došla, uviděla jsem Alejandro opřeného o zábradlí, jak se dívá smutně dolů. Přistoupila jsem k němu blíž a pohladila jsem ho po vlasech. Pomalu se ke mně otočil. Stáli jsme tam proti sobě a dívali se jeden druhému upřeně do očí. Začaly mi téct slzy. Alejandro zvedl ruku a utřel mi je. Přitáhl si mě k sobě blíž a něžně mě políbil. Trochu jsme se chvěla, protože venku už začínal foukat chladný větřík. Zahřívalo mě jen teplo z jeho těla. "Miluji tě!", zašeptal a znovu mě políbil. V jeho objetí jsem se cítila šťastná a v bezpečí. Byla jsem šťastná, protože i on byl šťastný. Po chvíli mě vzal za ruku a vedl mě do podpalubí, do jeho kajuty. Bylo tam teplo a příjemně.
Hned jak se za námi zavřely dveře, začali jsme se líbat. Jeho polibky byly sladké, plné lásky. V tu chvíli jsme úplně zapomněla na Joseho. Jakoby v tu chvíli vůbec neexistoval. Po nějaké době jsme si ruku v ruce sedli na postel. Opřela jsem se o něj. Objal mě a něžně mě hladil po vlasech. Najednou jsem si na jeho hodinkách všimla, že je už skoro dvanáct hodin. Byli jsme spolu skoro hodinu. V tu chvíli jsme si uvědomila, že na mně Jose určitě čeká. Domluvili jsme se s Alejandrem, že tenhle okamžik udržíme v tajnosti. Ještě než jsme vyšli z kajuty, u dveří jsme se dlouze políbili.
Když jsme došli k baru, uviděli jsme Joseho, jak do sebe nalívá jednu sklenku za druhou. "Jose?!" "Lásko?", řekl a udiveně se podíval vedle mě na Alejandra. Byl naštěstí ještě střízlivý. "Vy jste byli spolu?", zeptal se mně. "Ano, koukali jsme na noční přístav a povídali si.", vysvětloval mu Alejandro. Vstal a políbil mě. Byla jsem trochu křečovitá, protože mi to před Alejandrem nebylo zrovna příjemné. Všichni tři jsme si pak šli ještě sednout ke stolu. Oba vyvolení se spolu bavili na téma motorů. Já jsem spíš přemýšlela co dál. Co teď asi bude. Takhle to přeci dál nejde. Tahle jsme tam seděli pěkně dlouho a čas rychle ubíhal dál. Najednou ale přišel Felipe. Že by další láska? Ne, to není moc vtipné. Felipe je dlouholetý a velmi dobrý kamarád. "Jdeš tančit?", zeptal se a provokativně mrkl. "Proč ne?", řekla jsem si. "Alespoň přijdu na jiné myšlenky." Souhlasně jsem tedy kývla a šla jsem s ním. V jeho objetí, nevím čím to je, jsem se cítila jako s Alejandrem. Při tanci jsme se spolu bavili o Jorjem a Catalině. Felipe říkal, že Jorje je pro něj něco jako starší bratr a že mu přeje s Catalinou jen to nejlepší. Prý myslí, že je pro něj Catalina ta pravá a že je to úžasná žena. Doufá, že jim to spolu co nejdéle vydrží. Také říkal, že co je Jorje s Catalinou, je jako vyměněný. Že mu připadá takový strašně milý, zamilovaný a obrovsky romantický. Když to řekl, pronesla jsem: "No jo, Jorje to je romantik." Felipe se zasmál a zeptal se, jak to vím. "To se pozná." A potom se s úsměvem zeptal: "A co Jose, to je taky romantik?" Zase jsem si vzpomněla na svůj problém a začala jsem o Josem a Alejandrovi znovu přemýšlet. "Tak co?", čekal na odpověď. "Taky.", rychle jsem odpověděla. Nechtěla jsem to rozebírat.
Najednou se za Felipeho zády objevil Miquel. Chtěl aby s ním šel Felipe tancovat. Nedávno se mu totiž narodil syn a tak trochu víc zapíjel jeho příchod na svět. Felipe se nebránil, je pro každou srandu. Všichni se na ně dívali a smáli se. Postaral se mi o jiné myšlenky a za to jsem mu byla vděčná. Tuhle komedii si nemohli nechat ujít ani Jose a Alejandro. Přistoupili kemně, každý z jedné strany, a oba mě objali kolem ramen. Jose se na Alejandra nejdřív žárlivě ušklíbl, ale potom se usmál a nechal to být.
Když show skončila, už bylo pozdě, šla jsem si pro věci a Jose s Alejandrem mě šli vyprovodit. Jose mě dlouze políbil a řekl, že mě miluje. Alejandro mě políbil na tvář a zašeptal: "Děkuju!" Jose ho neslyšel. Alejandro mi pak nabídl, že mě odveze do bytu, protože stejně nic nepil. Jose mě pak ještě jednou políbil a řekl Alejandrovi: "Tak mi na ni dej po cestě pozor. Střež jí jako ten nejvzácnější poklad." Alejandro na to s ne moc čistým svědomím kývl a povídá: "Víš, že na mně se můžeš vždycky spolehnout." A nenápadně na mě mrkl.
Nasedli jsme do jeho auta a stačilo už jen nastartovat. Jose mi ještě na dálku posílal polibek. Když jsme už byli na místě, vystoupili jsme a Alejandro mě pohladil po tváři, rukou sjel po mých zádech až k pasu a pevně mě objal. Objala jsem ho kolem krku a lehce jsem ho políbila. Znovu a znovu. Po chvíli jsme se líbali. Byly to ty nejvášnivější polibky, jaké jsem kdy zažila. Cítila jsem, jak se mu potí ruce. Naše rty se dotýkaly jedny druhých a lehce se chvěly. Byl to nádherný okamžik. Srdce mi bušilo jako na poplach. Alejandro byl velmi něžný: "Miluji tě! Miluji tě z celého svého srdce.",vyšlo tiše z jeho úst. Nemohla jsem říci to samé. Půlka mého srdce stále patří jinému muži. Poprvé jsme mu ale řekla: "Také tě miluji."
Ještě poslední polibek na rozloučenou a už jsem se jen dívala, jak se jeho vůz vzdaluje a pomalu mizí ve tmě. Dívala jsme se na hvězdy a ptala jsme se sama sebe, kdo vlastně jsem a co jsem to právě udělala, co se to se mnou děje a koho vlastně miluji. Na tyhle otázky jsem si nedokázala odpovědět. Kolikrát v životě se člověku stane, aby se do někoho pořádně zamiloval? Tuhle otázku si klade hodně lidí. Však mnohem více kladená otázka je - Miluje mě někdo? Ale já si na ní odpovědět dokážu. Ano a ne jen tak někdo. Dva úžasní lidé s obrovským srdcem a krásnou duší, které oba dva miluji a nevím, co s tím. Tak by mě zajímalo, co bude dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Marty Marty | E-mail | Web | 18. dubna 2008 v 13:16 | Reagovat

joo, lidičky sorry za ty překlepy jako jsme místo jsem a tak.. já to opravim až bude čas ;)

2 Katy Katy | E-mail | 8. května 2008 v 13:51 | Reagovat

:) ...jo a lidičky, připravte se, jestli sem autorka nakonec dá všechny díly, to si teprve počtete :D ;) eeh, kolik že jich vlastně je? ňákých 30? :D

3 Marty Marty | E-mail | Web | 15. května 2008 v 16:30 | Reagovat

no, ale nebaví mě tof akt přepisovat :DDD

4 Lori Lori | 14. června 2008 v 22:42 | Reagovat

Zajímá mě pokračování piš piš:D

5 Marty Marty | E-mail | Web | 29. června 2008 v 7:36 | Reagovat

už je tu další díl ;)

6 Smitha586 Smitha586 | E-mail | Web | 17. května 2014 v 1:06 | Reagovat

This design is incredible! You obviously know how to keep a reader amused. gfebcgcakcdkdgdg

7 Pharmd240 Pharmd240 | E-mail | Web | 17. května 2014 v 18:41 | Reagovat

Very nice site! <a href="http://aieypxo2.com/tovqys/1.html">cheap goods</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama